1) Ahoj, můžeš se nám trochu představit a říct něco o sobě a o tom kdy si začal chodit na hokej?

Ahoj, jsem Tomáš a na hokej jsem začal chodit na přelomu 80 a 90 let. Můj první hokej byl s Budějkama v roce 88. Repre zápas na našem zimáku v roce 90 proti Rusům, v té době naprostá bomba atmosféra, to mně bylo 10 let a pomalu jsem začal na hokej chodit pravidelně, i když ne úplně fandit. Na hlavním dění jsem se začínal podílet někdy kolem roku 95, začaly se tenkrát pořádat zájezdy, dostávaly se lístky od vedení a příspěvky na autobusy, prostě tehdy to byla bomba.

2) Nejvíc nás zajímá období devadesátých let. Rádi bychom slyšeli nějaký popis toho, jak to v té době na našem zimáku vypadalo – kolik tehdy chodilo lidí? Kotel fungoval již v rožku nebo byl někde jinde? Existovali už v té době nějaké skupiny s vlastní vlajkou? Na zápasy s jakým soupeřem nejvíc vzpomínáš? A kdo z cizích fanoušků sem jezdil ve větším počtu?

V 90 letech se založil poprvé fanklub. Udělaly se nějaké brigády atd. Bohužel to dospělo tak daleko, že se rozdělilo fandění a fanklub si vyklidil roh naproti tehdejšímu a taky dnešnímu rožku, což byla velká škoda. Už jen proto, že se rozdělilo cca 200 lidí, kteří místo toho, aby fandili ševcům, tak nadávali sobě. Od klubu byly tenkrát pro fanklub dresy, což se každému líbilo a byl rád, že nemusel kupovat svůj. Moc jich na prodej nebylo a byla to raketa. Co si pamatuju, tak žádná skupina neměla svoji vlajku, ve Zlíně na hokeji nebylo dřív dělení na žádné skupiny, teda kromě rožek vs. fanklub. Já byl v té době ve fanklubu, ale celá tato skupina fungovala asi 1 sezonu. Na začátku devadesátek nejezdívaly žádné hordy a nájezdy fanoušků (škoda). Když přijeli, byly to nejčastěji borci z Litvínova, Vítkovic a Olomouce. Pro nás jako Zlíňáky byl stěžejní rok 95. Začal Vsetín. Do té doby největší nenávist byla vůči Spartě. Klasika.

3) Jak se v té době organizovaly výjezdy? Jezdilo se společně busem nebo se víc využívala auta? Kolik jezdilo v průměru lidí? Pamatuješ si na největší výjezd té doby, a kde to bylo?

Na organizaci výjezdů se nás podílelo několik kluků. Vždy to bylo tak, že se šlo na vedení s požadavkem, že bychom chtěli udělat zájezd. Staral se o to ten, kdo měl čas. Většinou to byl ten, kdo nemusel do práce nebo na praxi. Jezdili kluci od Uherského Brodu po Vizovice. Mimochodem, moc aktivní a dobří kluci. Většinou to bylo v pohodě, my dali půlku, půlku dal klub. Nejlepší výjezdy byly v té době do Jihlavy, do Vítkovic, zkrátka po Moravě. Pak postoupil Vsetín a to byl úplně jiný level. První sezónu to bylo prostě tak, že všechno v pohodě (slivovička, pivko, kecání). Pak to začalo. Nenávist. Oni přijeli k nám, byli oklepáni hned na nádraží, my přijeli k nim, odplata. Pak už to postupovalo až tak, že policajti čekali od Vizovic a doprovázeli nás nebo je až na místo. V té době nás chodilo kolem 100–150. Největší výjezd v té době byl určitě na Vsetín, tam bylo až 300 Zlíňáků (to co dovolil sektor hostů). Pár z nás se dostalo i do sektoru domácích, ale radši nás převedli do zlínského (ne z naší hlavy, bylo nás vedle jejich kotle asi 20 a rozhodně to nebylo moc přátelské).

4) Vsetín – Můžeš nám říct něco blíže k tomu jak probíhaly zápasy s naším odvěkým rivalem, ať už doma či venku? Utkvěl ti v paměti nějaký zápas, který byl něčím speciální?

Vsetín – jak jsem psal výše, ze začátku nic nenasvědčovalo tomu, že by mezi námi měla být nějaká velká nenávist. Ale stalo se a já rozhodně nelituju, mám na co vzpomínat. Nenávist začala podle mě po jejich prvním titulu, oni začali a hned ho získali a my až později. Začalo to nevinně a skončilo to tak, že si neumím představit, že bych se dokázal s nimi bavit. Naše výjezdy do Vsetína byly krásné, já říkám zlaté devadesátky. Já měl 15 let a nosil bombera 🙂 . Od Vizovic do Vsetína s námi jezdili policajti a autobus už nikde nestavěl, prostě nastoupilo tvrdé jádro ve Zlíně a zbytek přistoupil ve Vizovicích. Pak už prostě nic. Ve Vsetíně jsme vystoupili a byly jsme doma. Občas byl zájezd od klubu, ale my už moc nechtěli, navíc klub sám začal pak couvat od zájezdů do Vsetína. Jednou nám vypravil 3 busy. Věděli jsme, že na nás Vesani čekají. Přijel 1 náš bus a v něm byly normálové. Vesani začali házet kamení a jít proti normálům. Pak přijel náš druhý, to už začali Vesani brzdit – a pak přijel třetí bus a z něj vyšlo naše jádro… Vesani utekli na jejich území jak malí kluci. V ten den jsme jim ještě vybili hospodu u zimáku. Nebyli tam normálové, ale jejich úderka. Celkově byly nejlepší výjezdy po Moravě, ať už to byl Vsetín nebo jinam. S Olomoucí se to taky pěkně mlelo, ale to zase většinou ve Zlíně, s nimi jezdili tenkrát skini. A pak bývaly krásné výjezdy do Znojma.

5) Všichni víme, že v té době se to na stadionu občas mlelo, pamatuješ nějaké větší bitky?

Jak píšete, občas se to mlelo. Většina si pamatuje náběh baníkovců do rožku, to byl tuším rok 98. Věděli jsme, že přijedou (teda spíš asi tušili), Baník hrál v Hradišti a u nás Vítkovice. Přišli v půlce 1. třetiny. Začalo to v rožku řadu pode mnou. No co si budeme nalhávat, bylo jich sice míň, ale byli jednoznačně lepší, naházeli tam slzák, během chvíle se rožek vyklidil a my utrpěli krutou porážku. Bylo sice pár kluků, kteří do toho šli, ale opravdu to bylo pár kluků a většinou dostali…V té době byl sektor hostů na druhé straně zimáku, takže tehdy jsme chodili pravidelně vítat hosty na našem stadionu do jejich sektoru (slzáky, čekání na hosty, občas nějaká konfrontace). Když to shrnu, tak nejvíc se to mlelo mimo Vsetín s Olomoucí a Vítkama.

6) Můžeš nám něco říct k tzv. dělení na „fotbalové“ a „hokejové“? Co bylo příčinou? Prý někteří lidé dostali od tehdejšího vedení na hokej zákazy, je na tom něco pravdy? V poslední době se zdá, že se zlínská fanouškovská scéna začíná zase sbližovat – lidé z obou kotlů chodí jak na fotbal, tak i na hokej, co si o tom myslíš?

V 90 letech se dělilo na fotbalové a hokejové. Já chodil na obojí a to samé kluci z mého okolí. Holky byly pro hokej a my kluci chodili na obojí. Bylo víc napětí, víc fanoušků hostujících, víc rvaček a taky víc policajtů. V tomhle směru byly pro nás jako pro Zlíňáky výjezdy do Olomouce (klasika), Drnovice (po zápase na hřiště), Brno (tam nás nepustili do sektoru hostí, bylo to ještě na starém stadionu za Lužánkami). V půlce jich bylo na nás asi 200, nás 45. Doteď si říkáme s klukama, se kterými se vídám, že bylo štěstí, že napadl sníh. Házeli po nás sníh a malé kameny. Jinak ke mně se nikdy žádný zákaz nedostal, ani od fotbalového ani od hokejového vedení, a to jsem jednal s oběma. Hokejový fanoušci moc na fotbal nechtěli. Škoda. V době, kdy já měl těch 15–20 let bych dal vše proto, aby kotle byly spolu. Bohužel nešlo to, hlavně hokejoví nechtěli, dnes už myslím, že je doba jiná, přeju fans co největší kotel.

7) Děkujeme za rozhovor, máš nějaký vzkaz pro zlínské hokejové fanoušky?

Vzkaz mám: fandit a nezapomenout, že máme hrdost. Zlín je nám všem na prvním místě, je to srdcovka, za kterou budeme bojovat, a věřím, že kotel bude jednou obrovský, za celou bránou, aby byl pořádně vidět.