Máme dva dny před zápasem s Libercem a plánujeme pokračovaní v přípravě chorea na zápas, ve kterém se bude vyvěšovat dres prvních legend. Toto utkání se však odložilo a tak nás čas až tak netlačí a tak se rozhodujeme vytvořit i něco menšího na utkání s Libercem, které připadá na státní svátek. Shodujeme se, že základ by měla být menší kartoniáda a tak rozjíždíme rychlou akci objednání fólií. Přikupujeme také spreje navíc na nějaký jednoduchý nápis, i když nad ním zatím nemáme úplně jasno. V den zápasu se ráno scházíme u stadionu, malíře necháme dělat jeho práci a zbytek se přesunuje na chystání folií. Na ledě vidíme liberecké a tak je jasné, že tady byli o den dřív. To nehraje našim hokejistům do karet… Mezitím doráží další člen s dlouho očekávanými novými vlajkami. Vše jde samozřejmě stranou a všichni se zvědavě hrnou okouknout naše nové zástavy. Po ovlajkování sektoru usuzujeme, že to hned vypadá o mnoho lépe. Tuto choreografii bereme i jako takový menší test a přípravu na větší akce. Folie tentokrát lepíme na schody a vytváříme českou trikoloru. Nemáme tušení jestli to celé klapne, jestli bude dost lidí ochotných spolupracovat a jestli folie vydrží na svém místě až do začátku zápasu, ale přesto to chceme zkusit. Práce nám jde nakonec dobře od ruky a tak jsme něco po poledni hotoví a zbývá už jen vymyslet krátký a výstižný nápis. Pořád se nějak motáme kolem toho svatého Václava, ale nějak stále není jasno. Já musím kluky opustit, protože se mně doma peče kačena a ať si mě alespoň chvíli užijí na svátek i doma… :-D

Za nedlouho čtu zprávu s fotkou, že po poradě tam nejlíp rozměrově vychází pouze stručný nápis, „ČESKO!“. Když ale na fotce vidím hotové dílo, začínám z toho mít hodně dobrý pocit, stejně jako ostatní. Trošku přemýšlím, jestli bude na hokeji dost lidí, když je ten svátek a navíc prodloužený víkend. Nakonec chmurné myšlenky mažu se závěrem, že prostě musí.

Hned po začátku vpouštění na stadion se začínáme scházet dole za brankou a sledujeme, jak se nám stání nad námi plní, nebo spíš moc neplní. Choreo je třeba vytáhnout co nejdřív a jelikož se dovídáme, že státní hymna na počest svátku na úvod nebude, rozhodujeme se vytáhnout choreo při prvním přerušení ve hře. Teď je jasný úkol pro spíkra: nahnat alespoň na chvíli co nejvíc lidí nad nás, abychom obsadili co nejvíce míst a všechny fólie se vytáhly. Zčásti se nám to daří, zčásti ne. Někteří ochotně spolupracují a obsazují potřebná místa, těm patří náš velký dík, jiní se jen přitrouble uculují. I když je nemusím, tak tady se mně vybavují třeba fanoušci Baníku, pro které je support malé náboženství a spíkrovo slovo platí a je svaté. Když jsem se pak dodatečně díval na fotku a viděl, jak kolem postávají lidi s rukama za zády nebo zahledění do mobilu, místo aby šli na chvíli zvednout blbou fólii pro větší efekt… netřeba nic dodávat.

Zápas začíná a hned po chvíli je očekávané přerušení, následuje tedy choreo. Nakonec z první čerstvé fotky choreo hodnotíme jako povedené a na pohled líbivé. Trošku to kazí následně vstřelený gól do naší branky, ale to už je osud. Spíkr i tak naplno rozjíždí dnešní support party. Atmosféra je ze začátku slušná, nicméně s přibývajícími góly v naší síti slábne a slábne. Občas obracím pohled kolem sebe se smutným zjištěním, že fandí sotva čtvrtina stání. A to ke konci už většinou jen skupinky nad námi včetně menší podpory nějakého fanatického jednotlivce.

Hokej skončil tak jak skončil a my se rozcházíme každý po svém.

Je vidět, že v sezóně bude třeba, aby se do fandění aktivně zapojilo mnohem víc lidí a to nejen když vedeme a jsme v rauši. Každý by si měl uvědomit, že kvalitní support je jedna z hlavních vizitek klubu a bouřlivá atmosféra je tou nejlepší reklamou pro celý náš klub. Doufejme, že se marodka hráčů co nejdřív vyprázdní, protože jen v plné sestavě můžeme konkurovat zbytku ligy.