Výjezd
hokejových fanoušků Zlína na utkání do Brna. Sraz 14:15 u Zimního
Stadionu Luďka Čajky, 14:30 odjezd. Cena za dopravu pro členy Žlutomodří
z.s. 99 Kč. Pro nečleny 199Kč.
Roční členství zahrnuje slevy na výjezdy a další zvýhodnění
včetně sortimentu z naší dílny jako trička a mikiny. Lze se zaregistrovat
na pátečním utkání u stupínku pro spíkra. Více info: https://zlutomodri.cz/novinky/2
Ke každému místu v autobuse je přiřazena i vstupenka na utkání! Cena
lístku je 200Kč. Kdo má zajištěn lístek individuálně tak nás
informujte.
Pro ty co jedou po vlastní ose: Vstupenka do sektoru hostů se dá kupit
pouze na místě a to po předložení OP, že jste ze Zlínského kraje. V den
zápasu se otevírají pokladny od 14:00.
Ševci,
ve středu 2. 6. 2021 se několik z nás sešlo s vedením zlínského klubu
na předsezonní schůzce. Rádi bychom vás touto formou informovali, co a jak
se řešilo. Některé informace nebudou nové, ale asi nebude na škodu si je
připomenout. Za klub se schůzky zúčastnili dva jednatelé – Patrik Kamas
a Jirka Marušák, nechyběl také marketingový manažer Libor Kožík.
Jako první jsme se ptali na nepovedenou loňskou
sezónu. Klub zpracoval analýzu, z níž vyplynulo, že hlavním problémem
byla zranění klíčových hráčů, jejichž body pak citelně chyběly. Jako
jedni z mála jsme také dodržovali karanténu a klub se nijak nesnažil
obcházet vládní nařízení. Hokejisté se pak do celého procesu museli
znovu dostávat. Nebudeme si nic nalhávat, snížené platy všemu taky nijak
zvlášť nepomohly. Nicméně není to tak, že by hráči byli po celou dobu
na polovině platu. Platy se postupně časem i zvedaly, podle toho jak vláda
vydávala různé covid programy. A ve vedení se snažili s hráči situaci
řešit i individuálně. Nyní jsou hráči na 100% platu.
S ohledem na výše zmíněné najal klub
fyzioterapeuty a spolupracuje s doktory jako prevenci proti zbytečným
zraněním z přípravy.
Rekonstrukce zimáku běží podle plánu, lépe
řečeno jsme několik měsíců před původním plánem. Finišuje se
závěrečné papírování a bude se čekat na vypsání dotačního fondu
z NSA. Získání peněz z tohoto zdroje bude alfou a omegou úspěchu celé
akce. Město Zlín i Zlínský kraj jsou připraveni rekonstrukci finančně
podpořit. Jestliže dotace nepřijde, bude se muset rekonstruovat jen to
nejnutnější, a to tak, aby se tady dala hrát extraliga.
Vedení jsme také přednesli celkovou
nespokojenost a obavy ohledně výsledků v nadcházející sezóně. Klub
věří trenérovi, který plně zodpovídá za skladbu kádru. Dají se
očekávat nějaké letní try-outy, Extra posily se už neplánují, musela by
se objevit nějaká „bomba“. Také samozřejmě záleží na jednáních
s dalšími sponzory, kteří mohou z finančního hlediska další
nakupování hráčů ovlivnit.
Ohledně Bukyho to vůbec nebylo tak žhavé, jak
prezentoval všem známý žurnalista pan Koštuřík. Jednatelé nám sdělili,
že jsou dlouhodobě v kontaktu s bývalými hráči s vazbou na Zlín a že
ne vše, co se prezentuje v médiích ohledně špatných vztahů mezi klubem a
exzlínskými, je pravda. Právě naopak, klub z toho těží a i tito hráči
nám určitým způsobem (skautování) stále pomáhají.
Po letech končí provozovatel bufetů Enapo.
Občerstvení přebírá nová firma, která se bude snažit v rámci
možností zlepšit nabídku.
Zeptali jsme se i na to, co zlínský fanoušek
vnímá a bere jako problém – tři jednatelé, dozorčí rady, prezídia
atd. Ano, navenek to vše působí divně a nešťastně, ale bylo nám
řečeno, že vše funguje tak, jak má. Každé pondělí probíhají porady
vedení klubu. Jednatelé – byť všichni z nich mají své aktivity
i v jiných firmách – si práci GM rozdělují mezi sebe a svým způsobem
klub takto ušetří na financování postu GM. S tím souvisí také to, že
každý z jednatelů má nějaké kontakty na současné i potenciálně nové
sponzory, s nimiž komunikuje. A ačkoliv to třeba tak nevypadá, za
poslední dobu do klubu přišlo spoustu zajímavých a dobře známých jmen,
kteří mají zájem klubu pomoct (Čája a Petr Leška jako asistenti manažera
mládeže, Jirka Marušák na pozici jednatele a další). Třebaže jsou
někteří jen u mládeže, úzce spolupracují . Jejich kanceláře jsou
ostatně hned vedle sebe, takže se tam všichni zmiňovaní potkávají a spolu
funguji. Rozhodně to není tak, že by někdo blokoval někomu místo, jak
často koluje mezi lidmi.
Následně jsme také řešili své
„provozní“ věci ,ve kterých se nám klub bude snažit vyjít vstříc
(prostory na tvorbu choreografie atd). Celkově můžeme říct, že ze schůzky
máme dobrý pocit. V poslední době těch špatných zpráv pro náš klub
bylo až moc, ale vidíme, že borci makají na tom, abychom se nemuseli bát
o holý život v lize. Doufejme, že klukům na ledě budeme moct už brzo
ukázat, že za nimi stojíme a věříme jim.
Připravili jsme si pro vás menší rozhovor s člověkem, který se
v devadesátých letech „motal“ kolem fanouškovského dění na zlínském
hokeji.
1) Ahoj, můžeš se nám trochu
představit a říct něco o sobě a o tom kdy si začal chodit
na hokej?
Ahoj, jsem Tomáš a na hokej jsem začal chodit
na přelomu 80 a 90 let. Můj první hokej byl s Budějkama v roce
88. Repre zápas na našem zimáku v roce 90 proti Rusům, v té době
naprostá bomba atmosféra, to mně bylo 10 let a pomalu jsem začal na hokej
chodit pravidelně, i když ne úplně fandit. Na hlavním dění jsem se
začínal podílet někdy kolem roku 95, začaly se tenkrát pořádat zájezdy,
dostávaly se lístky od vedení a příspěvky na autobusy, prostě tehdy to
byla bomba.
2) Nejvíc nás zajímá období
devadesátých let. Rádi bychom slyšeli nějaký popis toho, jak to v té
době na našem zimáku vypadalo – kolik tehdy chodilo lidí? Kotel fungoval
již v rožku nebo byl někde jinde? Existovali už v té době nějaké
skupiny s vlastní vlajkou? Na zápasy s jakým soupeřem nejvíc
vzpomínáš? A kdo z cizích fanoušků sem jezdil ve
větším počtu?
V 90 letech se založil poprvé fanklub.
Udělaly se nějaké brigády atd. Bohužel to dospělo tak daleko, že se
rozdělilo fandění a fanklub si vyklidil roh naproti tehdejšímu a taky
dnešnímu rožku, což byla velká škoda. Už jen proto, že se rozdělilo cca
200 lidí, kteří místo toho, aby fandili ševcům, tak nadávali sobě. Od
klubu byly tenkrát pro fanklub dresy, což se každému líbilo a byl rád, že
nemusel kupovat svůj. Moc jich na prodej nebylo a byla to raketa. Co si
pamatuju, tak žádná skupina neměla svoji vlajku, ve Zlíně na hokeji nebylo
dřív dělení na žádné skupiny, teda kromě rožek vs. fanklub. Já byl
v té době ve fanklubu, ale celá tato skupina fungovala asi 1 sezonu. Na
začátku devadesátek nejezdívaly žádné hordy a nájezdy fanoušků
(škoda). Když přijeli, byly to nejčastěji borci z Litvínova, Vítkovic a
Olomouce. Pro nás jako Zlíňáky byl stěžejní rok 95. Začal Vsetín. Do
té doby největší nenávist byla vůči Spartě. Klasika.
3) Jak se v té době organizovaly
výjezdy? Jezdilo se společně busem nebo se víc využívala auta? Kolik
jezdilo v průměru lidí? Pamatuješ si na největší výjezd té doby, a kde
to bylo?
Na organizaci výjezdů se nás podílelo několik
kluků. Vždy to bylo tak, že se šlo na vedení s požadavkem, že bychom
chtěli udělat zájezd. Staral se o to ten, kdo měl čas. Většinou to byl
ten, kdo nemusel do práce nebo na praxi. Jezdili kluci od Uherského Brodu po
Vizovice. Mimochodem, moc aktivní a dobří kluci. Většinou to bylo
v pohodě, my dali půlku, půlku dal klub. Nejlepší výjezdy byly v té
době do Jihlavy, do Vítkovic, zkrátka po Moravě. Pak postoupil Vsetín a to
byl úplně jiný level. První sezónu to bylo prostě tak, že všechno
v pohodě (slivovička, pivko, kecání). Pak to začalo. Nenávist. Oni
přijeli k nám, byli oklepáni hned na nádraží, my přijeli k nim,
odplata. Pak už to postupovalo až tak, že policajti čekali od Vizovic a
doprovázeli nás nebo je až na místo. V té době nás chodilo kolem
100–150. Největší výjezd v té době byl určitě na Vsetín, tam bylo
až 300 Zlíňáků (to co dovolil sektor hostů). Pár z nás se dostalo
i do sektoru domácích, ale radši nás převedli do zlínského (ne z naší
hlavy, bylo nás vedle jejich kotle asi 20 a rozhodně to nebylo moc
přátelské).
4) Vsetín – Můžeš nám říct něco
blíže k tomu jak probíhaly zápasy s naším odvěkým rivalem, ať už
doma či venku? Utkvěl ti v paměti nějaký zápas, který byl něčím
speciální?
Vsetín – jak jsem psal výše, ze začátku
nic nenasvědčovalo tomu, že by mezi námi měla být nějaká velká
nenávist. Ale stalo se a já rozhodně nelituju, mám na co vzpomínat.
Nenávist začala podle mě po jejich prvním titulu, oni začali a hned ho
získali a my až později. Začalo to nevinně a skončilo to tak, že si
neumím představit, že bych se dokázal s nimi bavit. Naše výjezdy do
Vsetína byly krásné, já říkám zlaté devadesátky. Já měl 15 let a
nosil bombera 🙂 . Od Vizovic do Vsetína s námi jezdili policajti a autobus
už nikde nestavěl, prostě nastoupilo tvrdé jádro ve Zlíně a zbytek
přistoupil ve Vizovicích. Pak už prostě nic. Ve Vsetíně jsme vystoupili a
byly jsme doma. Občas byl zájezd od klubu, ale my už moc nechtěli, navíc
klub sám začal pak couvat od zájezdů do Vsetína. Jednou nám vypravil
3 busy. Věděli jsme, že na nás Vesani čekají. Přijel 1 náš bus a
v něm byly normálové. Vesani začali házet kamení a jít proti normálům.
Pak přijel náš druhý, to už začali Vesani brzdit – a pak přijel
třetí bus a z něj vyšlo naše jádro… Vesani utekli na jejich území jak
malí kluci. V ten den jsme jim ještě vybili hospodu u zimáku. Nebyli tam
normálové, ale jejich úderka. Celkově byly nejlepší výjezdy po Moravě,
ať už to byl Vsetín nebo jinam. S Olomoucí se to taky pěkně mlelo, ale to
zase většinou ve Zlíně, s nimi jezdili tenkrát skini. A pak bývaly
krásné výjezdy do Znojma.
5) Všichni víme, že v té době se to
na stadionu občas mlelo, pamatuješ nějaké větší bitky?
Jak píšete, občas se to mlelo. Většina si
pamatuje náběh baníkovců do rožku, to byl tuším rok 98. Věděli jsme,
že přijedou (teda spíš asi tušili), Baník hrál v Hradišti a u nás
Vítkovice. Přišli v půlce 1. třetiny. Začalo to v rožku řadu pode
mnou. No co si budeme nalhávat, bylo jich sice míň, ale byli jednoznačně
lepší, naházeli tam slzák, během chvíle se rožek vyklidil a my utrpěli
krutou porážku. Bylo sice pár kluků, kteří do toho šli, ale opravdu to
bylo pár kluků a většinou dostali…V té době byl sektor hostů na druhé
straně zimáku, takže tehdy jsme chodili pravidelně vítat hosty na našem
stadionu do jejich sektoru (slzáky, čekání na hosty, občas nějaká
konfrontace). Když to shrnu, tak nejvíc se to mlelo mimo Vsetín s Olomoucí
a Vítkama.
6) Můžeš nám něco říct k tzv.
dělení na „fotbalové“ a „hokejové“? Co bylo příčinou? Prý
někteří lidé dostali od tehdejšího vedení na hokej zákazy, je na tom
něco pravdy? V poslední době se zdá, že se zlínská fanouškovská scéna
začíná zase sbližovat – lidé z obou kotlů chodí jak na fotbal, tak
i na hokej, co si o tom myslíš?
V 90 letech se dělilo na fotbalové a
hokejové. Já chodil na obojí a to samé kluci z mého okolí. Holky byly pro
hokej a my kluci chodili na obojí. Bylo víc napětí, víc fanoušků
hostujících, víc rvaček a taky víc policajtů. V tomhle směru byly pro
nás jako pro Zlíňáky výjezdy do Olomouce (klasika), Drnovice (po zápase na
hřiště), Brno (tam nás nepustili do sektoru hostí, bylo to ještě na
starém stadionu za Lužánkami). V půlce jich bylo na nás asi 200, nás
45. Doteď si říkáme s klukama, se kterými se vídám, že bylo štěstí,
že napadl sníh. Házeli po nás sníh a malé kameny. Jinak ke mně se nikdy
žádný zákaz nedostal, ani od fotbalového ani od hokejového vedení, a to
jsem jednal s oběma. Hokejový fanoušci moc na fotbal nechtěli. Škoda.
V době, kdy já měl těch 15–20 let bych dal vše proto, aby kotle byly
spolu. Bohužel nešlo to, hlavně hokejoví nechtěli, dnes už myslím, že je
doba jiná, přeju fans co největší kotel.
7) Děkujeme za rozhovor, máš nějaký
vzkaz pro zlínské hokejové fanoušky?
Vzkaz mám: fandit a nezapomenout, že máme
hrdost. Zlín je nám všem na prvním místě, je to srdcovka, za kterou budeme
bojovat, a věřím, že kotel bude jednou obrovský, za celou bránou, aby byl
pořádně vidět.
Dneškem vyvrcholila naše akce „Sbírka pro
trojčátka“, z celého srdce děkujeme všem štědrým dárcům, kteří se
podíleli na akci, jak darováním příspěvků na účet, tak i dražbami
hokejky a dresu a konečně i nákupem roušek. Další dík posíláme do
obou kabin.
Rodince Hráčkových jsme předali
neuvěřitelných 30 000 Kč a i díky našemu příspěvku holčičky budou
moci navštívit neurorehabilitační pobyt v Piešťanech, který je obrovsky
posouvá kupředu. Součástí návštěvy bylo i milé popovídání
s rodiči, velmi obdivujeme jejich bojovnost a pracovitost, denně se
holčičkám usilovně věnují. Odpoledne jsme zakončili pyro show, která
byla velkým zážitkem pro celou rodinu.
Další možností jak můžete podpořit naši
sbírku jsou aukce originálních předmětů zlínských fotbalových a
hokejových hráčů.
Konkrétně se jedná o dres Tomáše Poznara a
hokejku Jakuba Šlahaře s podpisy hráčů. Aukce končí v neděli a
veškerý její výtěžek poputuje na zmíněnou sbírku (další info
v předchozím příspěvku na zdi).
Podpoř dobrou věc a zároveň si udělej radost
originálním dárkem!
Ševci, dnes to bude delší čtení, ale pokud
chcete udělat dobrý skutek, tak čtěte.
Sbírka pro trojčátka.
My, fanoušci hokejového a fotbalového Zlína,
jsme se rozhodli, že bychom rádi podpořili rodinu, jejíž osud nás oslovil
a i velmi zasáhl. Ti, kteří jste se zúčastnili Benefičního fotbalového
utkání na Baťově 25. 12. 2019 pořádaného odchovancem Zlína Jakubem
Jugasem, tento příběh již znáte a těm ostatním bychom ho rádi
povyprávěli. Jelikož nyní nám současná doba plná omezení nedovoluje
uspořádat jakoukoliv sportovní benefiční akci, rádi bychom pomohli
alespoň virtuálně a vybrali peníze tam, kde se domníváme, že jsou
nejvíce potřeba.
Příběh holčiček očima maminky Hany
Hráčkové. V únoru 2017 se nám předčasně narodila trojčátka –
holčičky Viktorka, Amálka a Žofinka. Holčičky se narodily nečekaně
v pátém měsíci těhotenství a přinesly si na svět řadu vážných
zdravotních obtíží. Po narození byly díky zdravotním komplikacím
rozvezeny do různých neonatologických center na Moravě. Prošly si řadou
operací a trvalo 8,5 měsíce, než jsme byli všichni pohromadě doma. Od té
doby stále bojujeme. Holčičky budou mít v únoru 4 roky. Bohužel ani
jedna nechodí. Jedna leze, dvě se zatím plazí, ale my neztrácíme naději.
Každý den pravidelně cvičíme. Kdyby nebyla „doba covidová“, tak bychom
pravidelně jezdili na rehabilitace a také by k nám domů pravidelně jezdila
soukromá fyzioterapeutka. Bohužel doba, je jaká je, a veškerá rehabilitace
je tak na mamince. Moc nám pomáhají neurorehabilitace. Protože je
potřebujeme všechny tři, jeden 14 denní pobyt nás vyjde na 200–250 tis.,
takže je velmi obtížné tolik penízků sehnat. Každý takový pobyt nás
neuvěřitelně posune a dává nám naději, že se na ty naše nožky jednou
postavíme. Děkujeme, že nám pomáháte plnit naše sny.
Prosíme tedy všechny malé i velké Ševce,
kteří mají srdce na správném místě, o dobrovolný příspěvek na
transparentní účet 2101464081/2010 (https://tinyurl.com/sevcipomahaji).
Do poznámky uveďte heslo „Sbírka pro trojčátka“.
Veškerý výtěžek této akce bude předán
rodině těsně před Štědrým dnem. Děkujeme Vám. Sdílejte a
podporujte!
„Jádra zlínských hokejových a fotbalových fanoušků se spojila a
předala materiální pomoc ve výši 15 000 Kč na tzv. "covidová
oddělení“ Krajské nemocnice Tomáše Bati. Děkujeme všem, kteří
přispěli!
P.S. Před Vánoci máme v plánu ještě jednu dobročinnou akci, do které
se bude moci zapojit každý z Vás.
Spouštíme objednávky na zbrusu nové triko
pro všechny žlutomodré fanatiky. Design trika a i jeho samotnou kvalitu
jsme zas posunuli o level výš.